Sexuální výchova a jiné pohromy
Nahota v naší rodině nebyla nikdy tabu, proto už od malička jsem znala rozdíl mezi mužem a ženou. V páté třídě základní školy mi byla matkou předána kniha, která se dědila po přeslici, „Měníš se v ženu“. Má sexuální výchova započala. Pravda, kniha léta stála v knihovničce a tudíž jsem jí znala téměř zpaměti. Tajně jsem čtivo propašovala do školy, aby i spolužáci byli náležitě poučeni. V době, kdy letěla leda Mateřídouška, Sluničko, Ohniček, Čtyřlístek a sexuální osvěta byla nulová, to byl čin trestuhodný. Kniha byla zabavena a v žákovské knížce zapsána poznámka:
„Vaše dcera nosí do školy nevhodné knihy.“
Mno jo, když Čuk a Geg nebylo ono.
Za rok matka usoudila, že nastal čas podprsenky. Nový přírůstek v šatníku jsem nesnášela z celé duše. Každé ráno ve škole na toaletách putovala do aktovky až do dne, kdy jsem v hodině vytáhla penál, na kterém hezky visel odznak mého ženství. Ve stejný rok jsem dospěla v ženu, aniž bych o to vůbec stála. Samozřejmě v nejméně vhodnou dobu. S dědečkem jsem na zimním stadióně sledovala se zatajeným dechem lední revue a v tom to přišlo. Těšila jsem na představení celé měsíce a proměna v dospělou mi umělecký dojem značně zkazila. Menstruaci považuji za ještě větší zlo než podprsenku. Pamětnice jistě vzpomenou, že tehdejší vložky byly z odporného materiálu-vata,buničina. Žádná křidélka a udržet je v kalhotkách byla fuška.
V osmé třídě v rámci přírodovědy byla celá třída sexuálně proškolena. Dívky odděleně od chlapců, jak jinak. Z celé přednášky si pamatuji jen to, že rodina je základ státu, proto je třeba partnera volit pečlivě.
V devítce se objevil hygienický pokrok-tampón. Leč jeho použití bylo složitější, než rozbít atom. V tom roce jsem dostala první pusu a pozvání na rande.
Následující období bylo sexuálně příjemné. Na střední odvážnější polibek, francouzák a (ne)smělé mazlení. Až nastal den D. Klasika osmdesátých let, jeho rodiče odjeli na chatu. Na stole chlebíčky z Pramene, láhev Grácie, zapálené svíčky a z magneťáku Křesťan zpíval, že:
„Nastal ten prvý, den smáčený krví.“
Idylka, až na to, že ten ňouma se nemohl trefit. Vzala jsem to do svých rukou, úspěšně.
V roce 1988 vyhořela továrna na výrobu vložek, fronty před drogérií byly delší, než na banány. Já měla nespornou výhodu, byla jsem těhotná.
Když děti dospěly do věku vhodného mého zasvěcení, rodinný poklad byl už tak nějak archaický. Dostaly k Vánocům modernější sexuální učivo. Dcera „Jsem žena..“ Syn „Jsem muž.“ Jako děti zvídavé si knihy vyměnily a tak dcera už na základní škole ovládla ranní poluci a syn úspěšně kojil, teoreticky. I v roli matky jsem si užila nejeden erotický trapásek, kdy při nakupování v obchodě syn u pokladny náležitě hlasitě pronesl:
„Mami, kup kondomy, já už sourozence nechci.“
Bylo mu tak osm a já červená od hlavy k patě. I ony ,stejně jako já, ve škole přetrpěly zdravotně sexuální osvětu, jen měla modernější kabát. Dokonce padaly slova jako prezervativ, spermie a vajíčko. Jako mí rodiče i já se snažím s potomky o sexu, erotice mluvit otevřeně, bez zábran. Občas je to ovšem hodně těžké. Dcera ve svých dvaceti osmi letech má oblast intimity prozkoumanou daleko více, než já v čtyřiceti šesti. Jiná doba, jiné možnosti. Od dob mého mládí se toho hodně změnilo a tak se leckdy v duchu červenám při vyprávění mladé, jak si užívala s pouty, důtky a jinými erotickými pomůcky. Ovšem zrovna pouta se jednou nevyplatila. Partner ji připoutal k čelu postele, v nestřeženém okamžiku klíčky odnesl pes a velmi dobře schoval. Nenašly se do dnes, dcera už je ale vysvobozená.
Syn je uzavřenější a o jeho milostném životě toho mnoho nevím, ale předpokládám, že nějaký má, neboť době v jeho puberty jsem ho nechtěně přistihla při koukání porno na internetu. Jako správná matka jsem tiše zavřela dveře.
Dnes už poučování matky nepotřebují ani jeden a i na ně v budoucnu čeká zasvěcení svých dětí.
P.S.
Jo a vložky už jsou dokonalé.
Kamila Sztwiertniová
Kočičí (ne)láska
Vždy jsme měli doma nějaké mazlíčky. Naší domácnosti prošli králík,morče, křečík, pískomil, hadi, pes, bílé myšky. Před dvěma lety jsme si pořídili mainské mývalí kočky. Inteligentní plemeno a miláčci rodiny.
Kamila Sztwiertniová
Dvacítka
Takové malé zamyšlení nad manželským životem. Není vždy jednoduchý, ale já bych neměnila. A také není třeba ho brát příliš vážně.
Kamila Sztwiertniová
Milá paní, neseme vám psaní
Malé zastavení v čase. Občas se myšlenky zatoulají do dob minulých a zavzpomínat si není vúbec špatné.
Kamila Sztwiertniová
Domácí makačka
Na první pohled se jeví jako naprosto úžasná věc, leč stačí se podívat více a...není všechno zlato, co se třpytí.
Kamila Sztwiertniová
Nudné novinky
Po delší době se dostávám k napsání pár řádků. Dny jsou příliš krátké a čas ubíhá rychleji, než bych chtěla. Taky mě přepadla jarní lenost:).
Kamila Sztwiertniová
Jak jsem holtrovala
Nějak se dostávám do věku, kdy stále častěji navštěvuji nejrůznější ordinace nejrůznějších lékařů. Ale dokud se nemusím podívat do Pelhřimova...není to zase tak zlé:).
Kamila Sztwiertniová
Šťastné a hlavně veselé
Letos poprvé jsme slavili Vánoce s našimi chlupatými miláčky. Což jsou dva kocouři, plemeno mainské mývalí kočky. Bráchové, starší Burbón má přes rok a mladší Rum půl roku. Burbí už téměř dospěl v rozumného kočičího dospěláka.
Kamila Sztwiertniová
Práce a zase práce:).
Po delší době pár písmenek. Nějak nestíhám nic, natož psát a už mě prstíky svrběly. Psaní je jako droga...časem má člověk absťák:),
Kamila Sztwiertniová
Babské řeči
(Ne)vážně o manželském sexu a jiných nesmyslech. Případní čtenáři nechť neberou příliš vážně, prostě jen mé obvyklé plky:).
Kamila Sztwiertniová
Časy se mění
Naštěstí jsem nikdy nebyla nucena příliš často navštěvovat lékaře, ale to je asi tím, že do ordinace vkročím, až když je mi hodně zle. Bohužel se dostávám do věku, kdy averzi k čekárnám lékaře musím překonávat častěji.
Kamila Sztwiertniová
Ženy to nemají lehké
Pro muže naprosto nepochopitelné, ale zcela jistě se s tím alespoň jednou v životě setkali, upřímně je lituji:).
Kamila Sztwiertniová
Jak dál?
Další povídka z mé sbírky Bod zlomu, ve které se postavy ocitají v určité hraniční situaci a musí se s ní vypořádat.
Kamila Sztwiertniová
Moje první literární soutěž
Tak před rokem jsem se zúčastnila na jednom literárním serveru soutěže. Byla to fuška, ale i zábava, ale podruhé bych do toho nešla:).
Kamila Sztwiertniová
Blbá náhoda
Většinou píši o věcech, které jsem prožila či přežila. O svém životě, více či méně pravdivě:). Tentokrát je děj i osoby naprosto smyšlené.
Kamila Sztwiertniová
Tenkrát
Člověk v určitém věku začne vzpomínat. Na dětství, na dobu před a kdysi. Většinou se z odstupem času vše zdá jiné, to špatné je zapomenuto a zbývá nostalgie a idylka.
Kamila Sztwiertniová
Deník zrzavého ďáblíka IV-Velká mi do toho kecá
Burbí má pravdu, kecám. Jenže on je líný, něco napsat sám, tak jsem se chopila pera já:). Snad příště vytasí drápky a něco písne zase on:).
Kamila Sztwiertniová
Vzpomínka na léto
Včera jsem seděla doma a brblala na počasí. Hnusné, podzimní, sychravé. Nemám takové moc ráda. Mužík zcela správně podotkl: "Hele, vzpomeň si, jaké byly v létě pařáky a mlč." Tak jsem ho poslechla, jako hlava rodiny má pravdu:).
Kamila Sztwiertniová
Deník zrzavého ďábla III-spadl jsem z lopatky
Nějak nebyl čas psát, plno kočičích starostí. Mám už plno fotek, ale Velká je mamlas a neumí je vložit. Bez komentáře, ženská.
Kamila Sztwiertniová
Rostu jako z vody
Náš "miláček" se stal nedílnou součástí rodiny. Občas je k pomilování, občas na zabití. Naučili jsme se schovávat nabíječky po té, co až na jednu, všechny překousal. Je prostě zrzavý ďáblík:).
Kamila Sztwiertniová
Deník zrzavého ďáblíka I.-dostal jsem páníčky
Vždy jsme měli doma nějakého mazlíčka. Myši, křečky, pískomila, hady, psa. Ten na podzim umřel a protože doma bylo prázdno, pořídili jsme si mainskou mývalí kočku, přesněji kocoura. Na další roky máme o zábavu postaráno:).
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 559x