Blbá náhoda

Většinou píši o věcech, které jsem prožila či přežila. O svém životě, více či méně pravdivě:). Tentokrát je děj i osoby naprosto smyšlené.

Psa by nevyhnal, pomyslel si David a zimomřivě se zachumlal do dlouhého baloňáku. Nebe bylo ocelově šedé, ani náznak možného slunce a jemně mžilo. Drobně téměř nenápadně, ale vlhkost a chlad se vlezle uhnízdil ve všech pórech. Cestou na parkoviště se pečlivě vyhýbal kalužím, aby si nezašpinil světlé polobotky a béžové nohavice obleku.

Automatickými pohyby odemkl auto, nastartoval a nechal motor chvíli jen tak běžet. Díky bohu za blížící se víkend, poslední měsíce byly pracovně hektické, jednání, schůze, získávání klientů, dlouhé večery u počítače v kanceláři. Nechal myšlenky volně toulat a vyrazil na cestu domů. Všechna ta dřina se konečně vyplácí, firma se rozjíždí a začíná vydělávat. Nedávno koupili se ženou malý domek za Prahou a pro holky ukládají do budoucna peníze stranou. Vše jak, jak má být. Jsem spokojený muž. Rty rozvlnil mírný úsměv.

Světla rychle ubývalo, mokré listí vytvořilo na cestě kluzký koberec. David sjel z dálnice na okresní silnici, která se táhla mezi pustinou, jen pole a lesy. Ještě pár kilometrů a bude u cíle. V rádiu hráli jeho oblíbenou písničku Olympicu „Slzy tvý mámy“, začal si melodii pobrukovat a na chvíli odpoutal oči od silnice, aby přijímač zesílil. V ten okamžik ucítil prudký náraz do pravého boku vozu, okamžitě šlápl na brzdu. Do prdele, to mi ještě chybělo, asi jsem srazil srnu. Naštvaně vylezl a kontroloval rozsah škod. Světlo rozbité, nárazník a kapota pomačkané se stopami krve. Do prdele. Sakra práce. S hlasitým klením se pátravě rozhlížel kolem po pachateli kalamity. Pár metrů za autem zahlédl obrys těla. Opatrně k němu došel a ucítil charakteristický, kovový zápach krve. Hrůzou zkameněl, v kaluži krve ležela žena. Nevěřícně zíral na hrůzný obraz. Ne, to nemůže být pravda. Kde se tady vzala? Široko daleko není žádné obydlí, obchod či zastávka MHD. Spadla snad z nebe?

"Halo, paní, je vám něco?“ sklonil se nad nehybnou neznámou. Zkusmo ji lehce pleskl po tvářích.

"No tak, proberte se.“ Žádná reakce.

Dál ležela jako hadrová panenka. Ruce rozhozené, nohy v prapodivném úhlu. Nikde žádná kabelka, zavazadlo, žádný, byť jen nepatrný náznak čehokoli osobního. Šaty pamatovaly lepší doby, potrhané a špinavé, stejně jako jejich nositelka. Působila jako bezdomovkyně.

Měl bych zavolat policajty, sanitku. Hrábl do kapsy pro mobil. Zavolám a nastane kolotoč. Dechová zkouška, výslechy, šťourání v soukromí. Při nejmenším přijdu o řidičák a auto potřebuji, bez něj jsem jako bez ruky. A když vyjde najevo, že odpoledne jsem popíjel s klientem několik skleniček vína, mohlo by být ještě hůře. Pár škraloupů už na dopravce za rychlost mám. Kurva, co teď? Z vedení firmy mě odvolají, sousedi budou koukat skrz prsty, pomlouvat za zády. Vše, oč tak dlouho usiloval bude v háji. To nemůžu dopustit. Ne kvůli jedné pitomé krávě, která se potuluje po silnici. Beztak byla na šrot.

Dlouhé minuty nehybně stál a zvažoval situaci. Musím se jí zbavit. Rozhlédl se po okolí a pátral v paměti. Kousek je odbočka do lesa na malou mýtinku. Zaparkuji na ní auto, na silnici je příliš na očích. Velký provoz tady nebývá, ale už tak jsem měl štěstí, že zatím nikdo kolem nejel. Položil mrtvolu na deku v kufru auta a zajel do lesa. Pro jistotu ani nezapínal světla. Na pasece zastavil, vytáhl baterku a prozkoumal okolí. Nedaleko objevil jámu jako na míru pro jedno tělo, jakoby někdo tušil, že právě tohle bude potřebovat. Kolem rostlo husté křoví a tvořilo dokonalý úkryt. S funěním do ní tělo hodil a zaházel velkou hromadou listí, kterého les kolem poskytoval nepřeberné množství. Jednal naprosto chladnokrevně, ani minutu nepochyboval, nepozastavil, nezaváhal nad tím, co dělá.

Sedl do auta a pokračoval v jízdě k domovu. V garáži vypnul motor, položil hlavu na volat a hlasitě oddechoval. Bude to dobrý, bude to dobrý.... Uklidňoval se. Nikdo ji nenajde, nic se nestalo. Život půjde dál, za pár dní zapomenu. Opakoval jako mantru stále dokola. Konečně našel sílu a vystoupil z auta. Jako každý jiný den si pověsil kabát a boty srovnal do botníku. Stejné, automatické úkony, které dnes prováděl bezmyšlenkovitě. Hlava mu třeštila jako střep, dlaně vlhké potem, chtělo se mu zvracet. Dej se dohromady, tvař se normálně a běž dovnitř. Nabádal sám sebe.

"Ahoj holky,“ zahalekal otevírajíc dveře.

"Ahoj, tati,“ dvojhlasná odpověď z pokojíku.

"Ahoj, miláčku,“ usmála se Majka od sporáku.

"Večeře bude za pár minut, můžeš nám zatím nalít skleničku bílého.“

Během jídla Terka s Verčou vyprávěly zážitky ze školy. Majka zase z práce. Hovor vnímal jedním uchem, jen jako šum z dálky. Nezvykle zamlklý.

"Davčo, stalo se něco v práci? Jsi dnes divný,“ starostlivě zjišťovala žena.

"Ne nic, jsem jen unavený a taky jsem ťuknul auto, ale nic vážného. Půjdu si lehnout, nejsem ve své kůži.“

Nekonečné hodiny se převaloval ze strany na stranu, před očima stejný film ve smyčce. Náraz, krev, jáma. Až nad ránem na chvíli usnul. Druhý den v práci to bylo ještě horší. Stokrát sahal po telefonu s úmyslem se přiznat policii a stokrát to neudělal.

Neblázni, už nikam volat nemůžeš. Teď nejde jen o obyčejnou nedbalost a nehodu, ale o vraždu. Za to už je basa natvrdo. Zvolil sis a nelze to vrátit. Jsi vrah a budeš muset s tím žít. Je malá pravděpodobnost, že tělo někdo najde. Nikdo ho hledat nebude, nikomu nebude chybět. Byla to jen tulačka.

Celý den seděl jako na trní, při každém zaklepání na dveře na židli nadskočil ze strachu, že si pro něj přijdou. Uklidni se, nebo se zblázníš.

Až pozdě odpoledne se dokázal soustředit na práci a domů dorazil v celkem dobré náladě. Při večeři plánoval s rodinou program na sobotu. Vyhrál bazén a kino. Pomohl Majce s nádobím.

"Musím ještě něco dodělat, za půl hodiny jsem u tebe,“ zamířil do pracovny.

"Jasně, pustím telku. Za chvíli budou zprávy.“

"Nalil si skleničku koňaku. Vyřídil pár mailů a prolistoval odborný časopis.

"Davi, pojď se podívat, to snad není možný,“ Majčin hlas zněl naléhavě.

Se skleničkou došel do obýváků.

"Včera večer našla projíždějící řidička neznámou ženu, která bloudila podél silnice mezi Prahou a Rudnou. Neznámá měla tržnou ránu na hlavě, škrábance, zlomenou ruku. Oděv od hlíny a potrhaný. Žádné doklady u ní nalezeny nebyly. Silně podchlazená byla převezena do nemocnice na Vinohradech. Trpí ztrátou paměti. Prosíme diváky o pomoc při pátrání po její totožnosti a okolnostem, které předcházely nalezení neznámé.

Sklenice se roztříštila na tisíc kousků.