Práce a zase práce:).

Po delší době pár písmenek. Nějak nestíhám nic, natož psát a už mě prstíky svrběly. Psaní je jako droga...časem má člověk absťák:),

   Konec roku kolem proletěl kosmickou rychlostí, pamatuji si první prosinec a po té jen šmouhu, kdy jsem nestihla postřehnout datum, den, noc. Důvod je jednoduchý, snaha o vylepšení neutěšeného rodinného rozpočtu mě dovedla k myšlence najít brigádu. Roky čumící do pc kancelářská krysa se rozhodla pracovat ručkama. To přeci zvládnu, nejsem žádné béčko. Sebevědomí až na půdu postupem času končí ve sklepě. Plná elánu nastupuji do Tesca na noční doplňování zboží. Jednak mám obchoďák kousek od baráku a navíc tam pracuje mužík. Na prosinec si plánuji směny vždy pátek, sobota, neděle. Jindy čas nemám, neb musím zvládat i hlavní práci účetní.

"Neblázni, neber si pro začátek tolik směn, to nedáš,“ radí dlouholetý zkušený zaměstnanec Tesca.

"Tsss, nepodceňuj mě,“ odvětím.

"Jak myslíš, poradit si stejně nedáš."

Má pravdu, nedám. Jsem paličatá a na chyby musím přijít sama.

První noční jde, rozkoukávám se. Neustále běhám po obchodě sem,tam zmatená jako včela a hledám zboží, které mám doplnit. Je to zvláštní, v Tescu nakupuji roky a přesto přehled nemám. Ráno mám nohy zaražené až v prdeli. Osm hodin na nohou je znát. Přes den se snažím vyspat, ale organismus protestuje, spí se v noci. V pondělí se ploužím do kanceláře šnečí rychlostí, každý sval ve stárnoucím těle protestuje proti každému pohybu, proti všemu.

"Ahoj, Kami,“ co se ti stalo? Vypadáš jako mrtvola.“ zjišťuje kolegyně Hanča.

"Nic, jen jsem se přiblížila manuálně pracujícímu lidu velmi zblízka. Netušila jsem, že nosit balení mouky, krabice rumu a bedny piv je tak náročné.“

"Ber to pozitivně, práce šlechtí.“

"Hmmmm,“ na více se nezmůžu a snažím se udržet otevřené oči a fungující mozek.

Litry kofeinu, cukr, sirky mezi oči. Přežiji a večer upadnu do spánkového kómatu.

Postupně si zvykám : spát, kdykoli a kdekoli to jde, hravě najít i regál s kustovnicí čínskou, držet v jedné ruce balení mléka a v druhé neperlivou Dobrou vodu. Baví mě to, mám pohyb a vyčistím si hlavu. Už jsem i načichla teskáckou úchylkou. Když jdu nakupovat a spatřím mezi moukami láhev coly, odnesu ji na své

Zákazníci jsou hajzlíci, zboží přemísťují, nebo částečně sežerou a dělají mi v tom chaos. Být na mě, zakáži ji jim vstup. To by byla krása. Zboží na svém místě hezky v řadě vyrovnané jako vojáci, nic neubývá, není třeba doplnit. V noci chlastáme a hrajeme mariáš, nohy hozené na bedně od piva.

Poznala jsem jiné lidi a jsou prima. Umím „postavit čelo.“ Jsem pořád samá modřina, oděrky od krabic, ale už to není taková hrůza.

Jen ten prosinec chybí. Vánoce jsem chystala letmo. Poprvé jsem neměla umytá okna. Tak tak jsem stihla nakoupit a zabalit dárky. Vánoční večírek firmy šel mimo mě. Kolem dvacátého dojely děti domů a já prala, vařila, strojila stromek a přitom spala. První, druhý svátek vánoční byla na noční.

Leden si snad užiji. V obou svých zaměstnání.