Domácí makačka

Na první pohled se jeví jako naprosto úžasná věc, leč stačí se podívat více a...není všechno zlato, co se třpytí.

Home-office. Pojem, který naše matky neznaly. V dnešní době je poměrně rozšířený. Zaměstnavatelé jej poskytují jako bonus, jako třešničku na dortu, pamlsek ubohým zaměstnancům. Nemusíte do kanceláře a lážo plážo pracujete v pohodlí domova. Prostě bájo?

Ráno se líně protáhnu v posteli a obrátím na druhý bok. Osm hodin, pracovní doba ještě nezačala. V devět si v pyžamu uvařím kafe a v témže oděvu zapnu noťas. Obvykle v tuhle hodinu v kostýmku, nalíčená ,v kanceláři prohrabuji hromadu papírů a přemýšlím, kde začít. Doma, ještě ani neumytá, usrkávám černé zlato a přemýšlím, co uvařím k obědu. Hromádku dokumentů, které jsem si donesla jako domácí úkol, odsouvám na stranu. Nemusí být hotovo hned, do večera času dost. Po hodině nepráce se rozhodnu umýt okna. Aspoň využiji dnešní volno.

V momentě, kdy stojím na židli a sundávám záclonu, zazvoní služební mobil.

"Dobrý den, Kamilo, potřebuji ihned zpracovat PPZ paní Heraklové,“ šéfův hlas zní nesmlouvavě.

Přemýšlím, jak ze sebe udělat co nejméně blbce, PPZ mi nic neříká.

"Dobrý den, Ivo, samozřejmě, jen potřebuji upřesnit, oč se jedná,“ balancuji na židli se záclonou v ruce a mobilem u ucha.

"Popis pracovní pozice nové mzdové účetní na Slovensku, jako vedoucí to máte pod placem, což je i ve vaší PPZ,“ vycítím úsměv na druhé straně.

Hmm, to bych ji musela číst. Nechám záclonu napůl viset a jdu plodit. Jen nevím, jak na to. V životě jsem nic podobného nedělala. V kanceláři bych dala hlavu dohromady s kolegyněmi, ale co doma, sama samička? Následující hodinu a půl píšu, přemýšlím, škrtám, píšu...Napsat fejeton je fakt brnkačka, ale tohle. S oroseným čelem požadovaný dokument posílám e-mailem šéfovi. Během pár minut čtu odpověď:

"Dobrá práce.“

S úlevou si odfrknu. S hrůzou zjišťuji, že v zástupu stojí nekonečná řada nevyřízených e-mailů. Snažím se odepsat alespoň na ty urgentní. Ubohou napůl záclonu věším zpět. Okna asi nedám.

"Miláčku, za chvíli bude poledne, si říkala, že dnes uvaříš, když jsi doma,“ nesměle pípne mužík.

Mrknu do ledničky.

"Je tady zbytek guláše ze soboty, tak si ho ohřej, nestíhám.“

"Mno jo, ale slíbila jsi mi zapékané brambory, sem se těšil.“

"Bože, neotravuj, pracuji,“ a zvedám další otravný telefonát otravného zaměstnance. Potřebuje nutně vědět, kolik mu zbývá dovolené. Jednoduchý požadavek, který se hůře realizuje. Připojení přes vzdálenou plochu se zaseklo a nekomunikuje. Volající je nevrlý a připojení stávkuje. Toužím po své kanceláři, kde vše funguje.

V pět hodin odpoledne se konečně dostávám k zpracování dokumentů domácí úkolu. Oběd jsem nestihla, okna už vůbec ne. Mám pocit, že nestíhám vůbec nic. Noťas zaklapnu v devět večer.

Pamlsek mi příliš nechutnal.