Dvacítka

Takové malé zamyšlení nad manželským životem. Není vždy jednoduchý, ale já bych neměnila. A také není třeba ho brát příliš vážně.

          Pátého října před dvaceti lety jsem pronesla své osudové slovo- ANO. V náhlém pominutí smyslů již podruhé v životě, jen doufám, že naposledy. Kulaté výročí svádí k bilanci.

      Jde-li mužík nakupovat, pečlivě na lísteček napíši seznam. Pravda, ani čitelný souhrn chybějících potravin není zárukou, že v nákupní tašce bude vše. Občas se vloudí chybička a marně hledám mouku, brambory či kávu. Za dvacet let jsem napsala přes sedm tisíc lístečků. Kdybych si všechny schovávala, mohla je dnes odevzdat do sběru a bylo by pár kaček navíc.

        Každý víkend peru sedmero slipů a stejný počet párů ponožek. To máme plus mínus patnácttisícstodvacet kousků spodního prádla. Ponožek tak o jednu třetinu méně, neb dodnes netuším, kde má skrýš náš domácí ponožkožrout. Za tu dobu jsme se mnohokrát stěhovali a vždy věrně šel s námi, bohužel. Je jako osina v zadku.

         Denně drahá polovička vyzunkne dvě piva. Do dnešního dne je to neuvěřitelných čtrnácttisícšestset lahváčů. Točené nepočítám. Musím požádat pivovar o množstevní slevu, zcele jistě si ji zasloužím. V porovnání s vypitou vodou pivo vede deset ku jedné. Vodu totiž muž vnímá jako prostředek k očistě nikoli k vnitřnímu užívání. Další položkou na seznamu spotřebovaného alkoholu je rum. Tady bych to tipla na krásné druhé místo se sedmisty litry. A dostávám se k další neřesti zhýralého života manžela, cigarety. Krabička denně a máme zástup sedmtisíctřista krabiček. Překvapivě plíce ještě žijí, jen jsou chudinky malinko očouzené.

      Ve dnech volna samozřejmě vařím chutnou krmi. V prvních letech manželství jsem vymýšlela nové recepty, pachtila se s domácími knedlíky a válela těsto na nudle. Toto kuchařské nadšení klesá úměrně s rostoucími provařenými lety. Dnes je jídelníček převážně z jednoduchých a rychlých jídel. Co má taky člověk vymýšlet, když uvařil dvatisícestošedesát obědů, možná o něco více, neb jsem počítala jen soboty a neděle. Máme ještě Vánoce, Velikonoce, dovolenou. Mohla bych nasytit malou zemičku.

     Za dobu soužití naším manželství prošlo i mnoho domácích mazlíčků: hadi, pískomil, králíček, myšky, kočky, pes, křečík, želvy. Mohli bychom založit malou ZOO a za utržené vstupné jet na Kanáry. Kanáry jsme ještě neměli.

     Bez ohledu na počasí či ekonomickou situaci každý večer dostávám pusu na dobrou noc. Už jsem takto prožila přes sedm tisíc dobrých nocí i když ne všechny dobré byly a to když, děti měly horečku, trápily je noční můry, brečely do polštáře nad nešťastnou láskou, brečely do polštáře nad šťastnou láskou, manžel šel na jedno a přišel za tři dny. Nechtěla bych pít tu třídenní kozu. Muž má kozy rád.

     Tisíckrát mě v neděli večer honila mlsná a manžel navzdory větru, dešti či sněhové vánici jde do obchodu pro čokoládu s oříšky. Mnohdy pracuji dlouho do večera a po návratu domů je uklizeno, nakoupeno Každé Vánoce nachystá kýbl skvělého bramborového salátu a nasmaží řízky. Nikdy nezapomněl na mé narozeniny, nikdy v občasné hádce nezvýšil hlas. Všechny mé špatné nálady zahání pohlazením a objetím.

                       I dnes, stejně jako tehdy bych řekla ANO.