Únava materiálu
„Nějak mi vrzají kolena,“ stěžuji si drahé polovičce. „Nevíš, co s tím?“ „To pak ale nechápu, proč si pořád stěžuješ, že si ani nevrzneš,“ odvětí choť místo politování, které jsem naivně čekal.
Kolena namažu alpou a už raději mlčím. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Stále častěji navštěvuji toaletu. Čůrám jako koroptev. Není to tak dávno, kdy jsem v hospodě vypila tři piva a nic. Teď s obavou srkám i bylinkový čaj. Občas mám pocit, že celé mé tělo je jako houba-nasaje, vcucne a vyloučí obrovské množství tekutin. Před odchodem z práce si odskočím a doma se skříženýma nohama nejdříve mířím na onu místnost. Na radu Marka Vašuta jsem vyzkoušela Prostenal. Jedna tobolka denně a účinek žádný. Reklama je lživá.
Zapomínám. Přesněji řečeno nevím, co bylo před hodinou, ale umím odrecitovat básničku z první třídy, či slib jisker:
"Slibuji dnes přede všemi jako jiskra jasná. Chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.“
Pravdou je, že nejsem příliš šťastná, když v dlouhé frontě u pokladny marně lovím v paměti PIN k platební kartě, prodavačka netrpělivě bubnuje prsty a zákazníci pořádají sbírku na můj nákup v obavě, aby v obchodě nezůstali i po prošlé době trvanlivosti své i nakoupeného zboží. Naučila jsem se všechny důležité si věci psát na lepící papírky-blbníčky.
Mám nalepeno na rok dopředu-návštěvy lékaře, narozeniny, svátky, výročí. Jen doufám, že časem nepřibudou lístečky se jmény dětí, manžela i mého. V lékárně jsem zakoupila GinkoPrim, ale nemohu ho najít. Vůbec netuším kam jsem ho dala, zapomněla jsem si napsat blbníček .
Zrak slábne, už si nevidím ani na špičku nosu. Trefit se nití do ouška jehly je nemožné bez lupy. Na pc používám velikost písmen dvanáct. Knížky v knihovně už nevybírám podle oblíbeného autora, ale velikosti textu. Nenápadně jsem posunula gauč blíže k televizi a filmy s titulky v programu TV škrtám. Po setmění raději neopouštím byt. Vrásky se nesnažím počítat už dlouho a to jsem tou první dokonce chlubila. Bylo mi třicet a pobavila mě. Včerejší nová už je k pláči. Hrdě tvrdím, že jsou to vrásky smíchu. Houbelec, stáří. Díky barvě na vlasy alespoň šediny mě nechávají chladnou.
Minulý týden mě v metru dítko předškolního věku pustilo sednout. Rodiče ho vychovali dobře, ale já mám z toho depresi ještě dnes .Žaludek špatně tráví, ledviny pobolívají, cévy kornatí, tlak je vysoký. Téměř všechny orgány jasně dávají najevo: jsi stará a my unavené.
„ Milé mé orgány, život není peříčko. Nejste v tom samy, taky jsem unavená.“
Kamila Sztwiertniová
Kočičí (ne)láska
Vždy jsme měli doma nějaké mazlíčky. Naší domácnosti prošli králík,morče, křečík, pískomil, hadi, pes, bílé myšky. Před dvěma lety jsme si pořídili mainské mývalí kočky. Inteligentní plemeno a miláčci rodiny.
Kamila Sztwiertniová
Dvacítka
Takové malé zamyšlení nad manželským životem. Není vždy jednoduchý, ale já bych neměnila. A také není třeba ho brát příliš vážně.
Kamila Sztwiertniová
Milá paní, neseme vám psaní
Malé zastavení v čase. Občas se myšlenky zatoulají do dob minulých a zavzpomínat si není vúbec špatné.
Kamila Sztwiertniová
Domácí makačka
Na první pohled se jeví jako naprosto úžasná věc, leč stačí se podívat více a...není všechno zlato, co se třpytí.
Kamila Sztwiertniová
Nudné novinky
Po delší době se dostávám k napsání pár řádků. Dny jsou příliš krátké a čas ubíhá rychleji, než bych chtěla. Taky mě přepadla jarní lenost:).
Kamila Sztwiertniová
Jak jsem holtrovala
Nějak se dostávám do věku, kdy stále častěji navštěvuji nejrůznější ordinace nejrůznějších lékařů. Ale dokud se nemusím podívat do Pelhřimova...není to zase tak zlé:).
Kamila Sztwiertniová
Šťastné a hlavně veselé
Letos poprvé jsme slavili Vánoce s našimi chlupatými miláčky. Což jsou dva kocouři, plemeno mainské mývalí kočky. Bráchové, starší Burbón má přes rok a mladší Rum půl roku. Burbí už téměř dospěl v rozumného kočičího dospěláka.
Kamila Sztwiertniová
Práce a zase práce:).
Po delší době pár písmenek. Nějak nestíhám nic, natož psát a už mě prstíky svrběly. Psaní je jako droga...časem má člověk absťák:),
Kamila Sztwiertniová
Babské řeči
(Ne)vážně o manželském sexu a jiných nesmyslech. Případní čtenáři nechť neberou příliš vážně, prostě jen mé obvyklé plky:).
Kamila Sztwiertniová
Časy se mění
Naštěstí jsem nikdy nebyla nucena příliš často navštěvovat lékaře, ale to je asi tím, že do ordinace vkročím, až když je mi hodně zle. Bohužel se dostávám do věku, kdy averzi k čekárnám lékaře musím překonávat častěji.
Kamila Sztwiertniová
Ženy to nemají lehké
Pro muže naprosto nepochopitelné, ale zcela jistě se s tím alespoň jednou v životě setkali, upřímně je lituji:).
Kamila Sztwiertniová
Jak dál?
Další povídka z mé sbírky Bod zlomu, ve které se postavy ocitají v určité hraniční situaci a musí se s ní vypořádat.
Kamila Sztwiertniová
Moje první literární soutěž
Tak před rokem jsem se zúčastnila na jednom literárním serveru soutěže. Byla to fuška, ale i zábava, ale podruhé bych do toho nešla:).
Kamila Sztwiertniová
Blbá náhoda
Většinou píši o věcech, které jsem prožila či přežila. O svém životě, více či méně pravdivě:). Tentokrát je děj i osoby naprosto smyšlené.
Kamila Sztwiertniová
Tenkrát
Člověk v určitém věku začne vzpomínat. Na dětství, na dobu před a kdysi. Většinou se z odstupem času vše zdá jiné, to špatné je zapomenuto a zbývá nostalgie a idylka.
Kamila Sztwiertniová
Sexuální výchova a jiné pohromy
Sexualita nás provází takřka od narození. Erotika je příjemná, někdy k zasmání a občas i k pláči. Jako vše s časem se mění i ona. Přístup k ní je dnes daleko otevřenější, než v době mého dospívání.
Kamila Sztwiertniová
Deník zrzavého ďáblíka IV-Velká mi do toho kecá
Burbí má pravdu, kecám. Jenže on je líný, něco napsat sám, tak jsem se chopila pera já:). Snad příště vytasí drápky a něco písne zase on:).
Kamila Sztwiertniová
Vzpomínka na léto
Včera jsem seděla doma a brblala na počasí. Hnusné, podzimní, sychravé. Nemám takové moc ráda. Mužík zcela správně podotkl: "Hele, vzpomeň si, jaké byly v létě pařáky a mlč." Tak jsem ho poslechla, jako hlava rodiny má pravdu:).
Kamila Sztwiertniová
Deník zrzavého ďábla III-spadl jsem z lopatky
Nějak nebyl čas psát, plno kočičích starostí. Mám už plno fotek, ale Velká je mamlas a neumí je vložit. Bez komentáře, ženská.
Kamila Sztwiertniová
Rostu jako z vody
Náš "miláček" se stal nedílnou součástí rodiny. Občas je k pomilování, občas na zabití. Naučili jsme se schovávat nabíječky po té, co až na jednu, všechny překousal. Je prostě zrzavý ďáblík:).
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 559x