Nový byt

   Tuto zkušenost nepřeji ani nepříteli:). S malými zvířátky jsme si užili. Nakonec přeci jen zvítězili.

             Konečně ho máme! Po měsících hledání, pročítání tisku, telefonátů, šmejdění na internetu. Po roce v útulném jedna plus jedna , kde tři dospělí mají k sobě až příliš blízko. Náš vysněný tři plus jedna.

        Několik týdnů ho s mužem uvádíme do obyvatelného stavu. Uklízíme, malujeme. Dřina a zase dřina. Konečně v jedné malé dodávce stěhujeme svůj skromný majetek. Postupně se zabydlujeme. Během týdne stihneme vytopit souseda, já se naučím najít náš vchod bez navigace, pes se zamiluje do balkónu a odmítá ho opustit. Stěhujeme mu tam tedy gauč.

       Jednou ráno se probouzím s podivnými pupínky na tváři. Pozdní puberta ? Nikdy jsem na akné netrpěla. Ukazuji muži.

"Nepoznáš kousance komárů ?" hodnotí znaleckým okem.

Nevím, voda v okolí není a tohle vypadá na celý roj nejméně rok hladovějící. Věřím hlavě rodiny, je starší a moudřejší. Za pár dní přichází dcera.

"Mamčo, měla jsem neštovice ?" pupínky má i na prdeli.

"Jasně, měli jsme je všichni."

         Postupně záhadná nemoc postihuje celou rodinu, mimo psa a kocoura. Večer ulehneme ke spánku a ráno vstáváme opupínkovaní. Komára nevystopujeme ani lupou. Jasné je, že něčí potravou během noci jsme a dopřává si z plna hrdla. Hodiny trávím na internetu hledáním živočicha, který by nás mohl zákeřně okrádat o tělesnou tekutinu. V noci nespím a číhám na moment, kdy se přisaje a sosá. Nic. Celá rodina v parném létě nosí dlouhý rukáv a drbe se. Záhadu vyřeší dcera, jedno ráno najde pachatele utopeného ve skleničce vody ( zřejmě po dobrém jídle následovala koupel, která skončila utonutím po požití krve s dvě promile ), dcera večer pařila. Štěnice.

 Nastává nelítostný boj do poslední kapky krve, té naší. Vyzkoušíme všechny dostupné chemikálie na hubení škůdců. Následuje odveta, kousanců přibývá a štěnice se už ani nenamáhají být v ilegalitě. Večer čtu v posteli knížku a hmyzík drze, bez uzardění procházkovým krokem křižuje stránku, vysmívá se mi. Vzdávám se, žezlo boje předávám odborníkovi a objednávám deratizera. První návštěva, jsou vystříkány všechny díry, spáry, podlaha, škvíry, skulinky. Peru všechno oblečení, povlečení, potahy, záclony. Postřik a vysoká teplota by měli zničit štěnice i veškerá vajíčka.

      Další jsou plné napětí, celý byt je poset černými tečkami mrtvých krvežíznivých bestií. Máme vyhráno! Celá rodina jásá, konec vycházek jen za tmy snažíce se ukrýt štěnicové hody, konec únavy z nedostatku krve, konec strachu ulehnout na vlastní lože, kde už si breberky brousí zuby. Jak jsme naivní ve své nekonečné radosti. Stačí pár týdnů a jsou zde opět. Tišší, malí, nenažraní parchantíci. Nenechají se vyštvat, bydlí tady déle. Během zimy se situace zklidní na snesitelnou míru pro obě strany. My nejsme až tak pokousaní a štěnice se udržují při životě jen občasným násosem. S nástupem jara však jejich útok sílí, obohacen o mladou krev. Jsme lapeni v pasti štěnic, stěhovat se nelze, šly by s radostí a vidinou přísunu pravidelné stravy s námi, úplné vyhlazení několika pokolení je nemožné. Jen lehce prořídnou jejich řady.

 "Mladá paní, objevil jsem na trhnu novinku. Plynové bombičky," radostně mi jednoho dne sděluje deratizér.

    Dnes už téměř člen rodiny. Novinka má několik háčků. Byt musí být minimálně pět hodin neprodyšně uzavřen a utěsněn. Zápach bude přetrvávat blíže neurčenou dobu a nesmí být v bytě zvěř. Nastává složité plánovaní akce Plyn. Mužík musí mít odpolední směnu, aby zamoření přežil v práci. Dcera prchá k příteli. Já si beru dovolenou. Kocoura zavíráme na balkón s dostatkem potravy i vody. Bombičky položeny, zapáleny a byt utěsněn. Akce může začít. Mužík odchází do práce. Mě a psa čeká minimálně pětihodinová procházka. V letním a úmorném vedru. Náš pes je gaučák, procházka znamená obejít blok a domů. Pětihodinová procházka je jako vylézt osmitisícovku. Vyrážíme směr Prokopské údolí ostrým tempem. Po hodině zvolňuji, pes se vleče s výrazem, který naprosto jasně říká :

"Proč já ? Jsem pes hodný, nenáročný na byt i stravu. V posteli vždy nechám pro páníčky kousek místa. "

      Má procházky plné tlapky, všechny čtyři. Prokopské údolí projdeme křížem krážem. Každou pěšinku i stezku. Slunce neúprosně, bez kouska soucitu hřeje. Najednou pes uléhá a odmítá se hnout. Přemlouvám, slibuji, vyhrožuji. Nezbývá nic jiného, než ho za obojek odtáhnout domů, doslova, kousek po kousku. Kolemjdoucí mě vraždí pohledy, trápím ubohé zvíře. Bohužel čtyřicetipěti kilovou obludu v náručí domů neodnesu.

   Konečně jsme před vchodem. Oba funíme u konce svých sil. S hrůzou zjišťuji ztrátu klíčů. Musím za mužem do práce pro ty jeho. Pěti minutová cesta se protáhne na půl hodiny. Tam i zpět psa tlačím. Kousek po kousku, centimetr po centimetru. Pot ze mě přímo stříká.

      Z našeho bytu se line zápach, nesnesitelný, štiplavý kouř mě obejme jako nežádoucí milenec jen vstupuji dovnitř. Není na krok vidět. O nutnosti plynové masky se deratizér nezmínil. Otvírám všechna okna, snad sousedi nezavolají hasiče. Větrám a větrám, hodiny a zápach se drží bytu jako klíště. Každý kousek zařízení je pokryt mazlavým nánosem čehosi. Tohle ani naše štěnice přežít nemohou, snad přežijeme my. Do noci uklízím. 

   Ještě čtrnáct dní se mnou pes nemluví, zalézá pod stůl kdykoli mě jen koutkem oka zahlédne. Už rok občas pijeme krev jen sami sobě, snad u toho i zůstane. Jen před psem se dodnes nesmí vyslovit slovo procházka.

Autor: Kamila Sztwiertniová | čtvrtek 30.10.2014 8:02 | karma článku: 25,24 | přečteno: 2815x
  • Další články autora

Kamila Sztwiertniová

Kočičí (ne)láska

Vždy jsme měli doma nějaké mazlíčky. Naší domácnosti prošli králík,morče, křečík, pískomil, hadi, pes, bílé myšky. Před dvěma lety jsme si pořídili mainské mývalí kočky. Inteligentní plemeno a miláčci rodiny.

9.4.2017 v 11:10 | Karma: 21,38 | Přečteno: 394x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Dvacítka

Takové malé zamyšlení nad manželským životem. Není vždy jednoduchý, ale já bych neměnila. A také není třeba ho brát příliš vážně.

9.10.2016 v 11:47 | Karma: 14,95 | Přečteno: 420x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Milá paní, neseme vám psaní

Malé zastavení v čase. Občas se myšlenky zatoulají do dob minulých a zavzpomínat si není vúbec špatné.

22.6.2016 v 18:42 | Karma: 10,54 | Přečteno: 277x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Domácí makačka

Na první pohled se jeví jako naprosto úžasná věc, leč stačí se podívat více a...není všechno zlato, co se třpytí.

29.5.2016 v 11:34 | Karma: 10,20 | Přečteno: 394x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Nudné novinky

Po delší době se dostávám k napsání pár řádků. Dny jsou příliš krátké a čas ubíhá rychleji, než bych chtěla. Taky mě přepadla jarní lenost:).

24.4.2016 v 8:24 | Karma: 7,72 | Přečteno: 268x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Jak jsem holtrovala

Nějak se dostávám do věku, kdy stále častěji navštěvuji nejrůznější ordinace nejrůznějších lékařů. Ale dokud se nemusím podívat do Pelhřimova...není to zase tak zlé:).

20.2.2016 v 19:53 | Karma: 13,00 | Přečteno: 607x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Šťastné a hlavně veselé

Letos poprvé jsme slavili Vánoce s našimi chlupatými miláčky. Což jsou dva kocouři, plemeno mainské mývalí kočky. Bráchové, starší Burbón má přes rok a mladší Rum půl roku. Burbí už téměř dospěl v rozumného kočičího dospěláka.

10.1.2016 v 15:39 | Karma: 12,40 | Přečteno: 212x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Práce a zase práce:).

Po delší době pár písmenek. Nějak nestíhám nic, natož psát a už mě prstíky svrběly. Psaní je jako droga...časem má člověk absťák:),

9.1.2016 v 13:32 | Karma: 7,69 | Přečteno: 182x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Babské řeči

(Ne)vážně o manželském sexu a jiných nesmyslech. Případní čtenáři nechť neberou příliš vážně, prostě jen mé obvyklé plky:).

28.11.2015 v 18:28 | Karma: 19,78 | Přečteno: 710x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Časy se mění

Naštěstí jsem nikdy nebyla nucena příliš často navštěvovat lékaře, ale to je asi tím, že do ordinace vkročím, až když je mi hodně zle. Bohužel se dostávám do věku, kdy averzi k čekárnám lékaře musím překonávat častěji.

21.11.2015 v 20:17 | Karma: 17,67 | Přečteno: 480x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Ženy to nemají lehké

Pro muže naprosto nepochopitelné, ale zcela jistě se s tím alespoň jednou v životě setkali, upřímně je lituji:).

17.11.2015 v 15:27 | Karma: 12,12 | Přečteno: 622x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Jak dál?

Další povídka z mé sbírky Bod zlomu, ve které se postavy ocitají v určité hraniční situaci a musí se s ní vypořádat.

15.11.2015 v 10:12 | Karma: 7,41 | Přečteno: 282x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Moje první literární soutěž

Tak před rokem jsem se zúčastnila na jednom literárním serveru soutěže. Byla to fuška, ale i zábava, ale podruhé bych do toho nešla:).

8.11.2015 v 10:32 | Karma: 4,49 | Přečteno: 126x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Blbá náhoda

Většinou píši o věcech, které jsem prožila či přežila. O svém životě, více či méně pravdivě:). Tentokrát je děj i osoby naprosto smyšlené.

29.10.2015 v 17:31 | Karma: 6,34 | Přečteno: 314x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Tenkrát

Člověk v určitém věku začne vzpomínat. Na dětství, na dobu před a kdysi. Většinou se z odstupem času vše zdá jiné, to špatné je zapomenuto a zbývá nostalgie a idylka.

25.10.2015 v 10:50 | Karma: 10,96 | Přečteno: 225x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Sexuální výchova a jiné pohromy

Sexualita nás provází takřka od narození. Erotika je příjemná, někdy k zasmání a občas i k pláči. Jako vše s časem se mění i ona. Přístup k ní je dnes daleko otevřenější, než v době mého dospívání.

18.10.2015 v 11:14 | Karma: 21,30 | Přečteno: 774x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Deník zrzavého ďáblíka IV-Velká mi do toho kecá

Burbí má pravdu, kecám. Jenže on je líný, něco napsat sám, tak jsem se chopila pera já:). Snad příště vytasí drápky a něco písne zase on:).

17.10.2015 v 19:58 | Karma: 10,73 | Přečteno: 243x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Vzpomínka na léto

Včera jsem seděla doma a brblala na počasí. Hnusné, podzimní, sychravé. Nemám takové moc ráda. Mužík zcela správně podotkl: "Hele, vzpomeň si, jaké byly v létě pařáky a mlč." Tak jsem ho poslechla, jako hlava rodiny má pravdu:).

11.10.2015 v 9:03 | Karma: 9,35 | Přečteno: 324x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Deník zrzavého ďábla III-spadl jsem z lopatky

Nějak nebyl čas psát, plno kočičích starostí. Mám už plno fotek, ale Velká je mamlas a neumí je vložit. Bez komentáře, ženská.

20.9.2015 v 20:10 | Karma: 14,76 | Přečteno: 336x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Sztwiertniová

Rostu jako z vody

Náš "miláček" se stal nedílnou součástí rodiny. Občas je k pomilování, občas na zabití. Naučili jsme se schovávat nabíječky po té, co až na jednu, všechny překousal. Je prostě zrzavý ďáblík:).

22.8.2015 v 18:54 | Karma: 13,06 | Přečteno: 309x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 75
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 559x
Život je pes. Zvířata miluji.

Seznam rubrik