Vánoční koleda

        Chci být medvědicí, ne chci být medvědem, neb chlapi to mají v životě jednoduše jednodušší. Mám ráda med, ráda spím a nesnáším zimu, byla bych medvěd naprosto ideální. Zásoby tuku mám hned na několik dlouhých zim. Moci zalézt pod peřinu v doupěti a procitnout až na jaře, pohádka.

  Tuším však, že toto skromné přání, stejně jako každý rok, zůstane nevyslyšeno. Proto opět musím přetrpět podzim, zimu, Vánoce a konec roku. V lednu je pak už na konci tunelu vidět světlo jara. Posun času mám bez větší újmy za sebou a po pár dnech správně tikají všechny hodiny i ty biologické

        A tak mě čekají jen samé radosti, pozitiva a sociální jistoty: vánoční úklid, nákup dárků, pečení cukroví, davy lidí v obchodních domech a všude přítomná kýčovitá výzdoba. Konečně uslyším plejádu nekonečných, přeslazených vánočních písní. Následkem čehož mě ještě v únoru probouzí noční můra zvaná Merry christmas. Na vánočních trzích se brzy objeví jmelí a svařák, jež stojí daleko více než jen pět peněz a kapři v ceně kaviáru. Nesmím také zapomenout na předvánoční přínosné dialogy se členy rodiny.

"Co chceš pod stromeček letos?"

"Nic a ty?"

"Nic".

     Jednou všem nic koupím a mám vystaráno, jen si ještě musím vygůglovat, kde pořídím nic nejlevněji. Za pár dní i televize vytáhne do boje za Šťastné a veselé, nasadí vánoční kalibr v podobě "já nemusím, já už ho vidím" a kamionu Coca Cola. Na pultech se překvapivě až v půli října objevují kolekce, vánoční ozdoby a nepřeberné množství hraček vytlačuje mléčné výrobky.

    Blíží se období, kdy vánoční cukroví pečené v potu tváře po nocích  mizí na vánočních besídkách ratolestí. V naší rodině je oblíbená historka o mé besídce z doby, kdy jsem navštěvovala mateřskou školku.

    Nesměle vcupitám na prkna, která znamenají svět a roztomile se ukloním. Pyšní rodiče s napětím očekávají můj první (a poslední) umělecký výkon. Chvíle ticha se prodlužuje, ale nakonec přeci jen spustím:

Chumelí se chumelí.

Padá snížek bílý

Škrábeme se v prdeli,

máme dlouhou chvíli.

   Samozřejmě to není básnička, kterou mi učitelky od jara vtloukaly do hlavy. Tu jsem prostě zapomněla a vybavila se mi rýmovačka jiná, naučená během pár minut škodolibým dědečkem. Tímto se v raném věku naplno projeví mé umělecké cítění. Násilím jsem odklizena z pódia a následuje doživotní zákaz recitace.

          Kdyby bylo po mém, sníh by měl napadnout 24.12. ráno a 26.12. večer tiše a bez velkých cavyků zmizet. Zimní sporty totiž miluji, jen pokud je sleduji na obrazovce. Na lyže jsem se poprvé postavila na lyžařském výcviku v osmé třídě základní školy. Jako pohybově nadaná jsem během pěti minut zlomila lyže i nohu. Od oné doby to bílé, mokré, studené nemám ráda.

    A přesto, že každým rokem se Vánoce stávají stále více komerční záležitostí a nelze před tím uniknout, těším se. Na vůni jehličí, na polibek pod jmelím, na kapra s bramborovým salátem, na lenošení u oblíbených pohádek, na chvíle klidu, oddechu a setkání s blízkými.